Z Ayutthaya do Kanchanaburi jsme původně chtěli vyrazit lokální linkou, ale přímý spoj neexistoval. Přestup byl sice možný v Suphan Buri, ale celkově by cesta vyšla na dlouho (spousta autobusů navíc nemá jízdní řád, jen čeká až se najde dost lidí a pak prostě řidič zavelí a jede se). Trávit cestou půl dne se nám nechtělo a tak jsme nakonec kývli na nabídku místního hotelu, od které jsme měli skútr (a byli na nás hodní, protože nás žádný taxikář nepomluvil) a jeli jsme s jejich privátním minibusem. Byť to bylo dražší, časová úspora byla značná.

Most přes řeku Kwai, Železnice Smrti a HellFire Pass

Kanchanaburi je město ve stejnojmenné provincii a leží západně od Bangkoku. Nejznámější je díky železnici smrti a hlavně kvůli mostu přes řeku Kwai (správné označení je nicméně Khwae Noi). S cestovkami v Bangkoku se sem sjíždí mraky turistů hledat historii železnice smrti. Most ale v historii nehrál tak dramatickou roli jakou hrál v knize a filmu „Most přes řeku Kwai“ (ve filmu se stavěl most dřevěný, který tomuto betonovému předcházel) a taky po něm asi 2,5 roku jezdily vlaky – ve filmy nejel ani jeden. Když se ale oprostíte od fikce Pierra Boulleho, dokáže vám Železnice Smrti zajímavý pohled do historie.

Most přes řeku Kwai – Málokdy se vám povede vyfotit most bez houfu turistů
Most přes řeku Kwai
Most přes řeku Kwai

My jsme po železnici smrti vyrazili prvním vlakem v 6 hodin ráno, projeli jsme „slavný“ most přes řeku Kwai, zažili svítání nad řekou a nádhernou krajinou jsme dojeli až do Nam Toku. Trať už dneska dál nevede, ale 2 hodinová projížďka 3. třídou bez klimatizace (na úrovni českých drah, jen sedačky jsou ze dřeva a ne z koženky) je stejně víc než dostatečná (navíc jsme stejně jeli ještě zpátky). Nam Tok je v podstatě jen výchozí stanicí pro další atrakce – nás zlákal „Hellfire Pass“, česky asi nejlíp „Pekelný průsmyk“. Při nákupu jízdenky na vlak se setkáte s jednou thajskou specialitou – pro místní stojí jízdenka asi tak 20 thb, pro cizince je za rovnou stovku. V Thajsku navíc na první pohled poznají, že nejste místní :).

Most přes řeku Kwai
Naproti mostu je buddhistický chrám – Buddha na sobě má svastiku, ale nejde o pozůstatek Němců, ten symbol má i náboženský význam
Most přes řeku Kwai
Kousek od mostu je i válečné muzeum. Najdete tam i dříve používanou lokomotivu a taky českou vlajku
Most přes řeku Kwai
Most přes řeku Kwai – ze střechy válečného muzea je krásný výhled na most

Vlakem se tam dostat nedalo a tak zbývali místní „filutové“ neboli taxikáři, kteří moc dobře věděli, že turisti nemají jinou cestu jak se na Hellfire Pass dostat. A podle toho si nastavili svou cenovou politiku. Naštěstí jsme se dali do kupy se dvěma Švédy a jedním Němcem a vzali si jednu dodávku společně. Cenu se nám povedlo stlačit tak na pětinu, protože taxikář se nejdříve snažil naznačit, že budeme platit za osobu. My ale hodlali zaplatit jen za celou dodávku a náklady si rozdělit. Po pár pokusech to vzdal a přistoupil na naši hru. Někdy mě to smlouvání docela bavilo :-).

Hellfire Pass je průsmyk, kterým vedla trať do Barmy a kde museli zajatci za druhé světové války doslova holýma rukama prokopat značně velkou skálu. Dneska je tam památník/muzeum a lze si projít celé okolí průsmyku. Průsmyk nepůsobí nijak monumentálně a vlastně ani moc zajímavě – zajímavá je hlavně samotná historie místa a počty lidí, které tam zahynuli. Protože na trati do Barmy se pracovala ve dne v noci, byl průsmyk za tmy osvětlen pochodněmi, až to vypadalo jako v pekle. Odtud ten název. Chybějící nástroje se nahrazovali přidáním dalších zajatců, kterých celkově při stavbě trati zahynulo okolo 90 tisíc (v průměru 180! denně). Atmosféru místa dotváří i australské, americké a další vlajky, které do průsmyku umísťují příbuzní padlých vojáků.

Železnice smrti
Železnice smrti – třetí třída v Thajsku – za mě dobrý
Železnice smrti
Výhled na východ slunce přímo z vlaku, nádhera
Železnice smrti
Železnice smrti – výhled na úsvit se jen tak neochodí

Cestou zpátky jsme skočili opět na vlak (jede tam i o něco rychlejší autobus, ale to jsme netušili) a za doprovodu stále hřejícího sluníčka (ve vlaku bylo okolo 35 stupňů) jsme se vraceli zpět to Kanchanaburi. Tady stojí za to zmínit ještě jedno parádní místo – mezi stanicemi Ko Maha Monghol a Wang Pho je na první pohled chatrný dřevěný most, po kterém vlak projíždí. Nevím, jak to mají Thajci pořešené, ale stabilně to nevypadalo a měl jsem pocit, že železnice smrti se trati přezdívá i z jiných důvodů :-).

Hellfire Pass
Hellfire Pass – zbytky železnice, památník a několik australských vlajek
Hellfire Pass
Hellfire Pass – tudy jezdíval vlak
Hellfire Pass
Hellfire Pass – výhled do krajiny směrem od Hellfire Passu
Nam Tok
Nam Tok – novodobá thajská chýše z cihel
Železnice smrti
Turisticky velmi populární část – chatrný dřevěný most mezi stanicemi Ko Maha Monghol a Wang Pho
Reklamy