Den před odletem domů jsme se z Hua Hinu přesunuli zpátky do Bangkoku s tím, že si ho konečně alespoň trochu prohlédneme. Cestu jsme chtěli tentokrát zkusit normálním „velkým“ autobusem (jsou prý docela pohodlné, ale trochu překlimatizované), cestou na nádraží nás ale odchytil řidič minibusu. Poptal se kam jedem, domluvili jsme si cenu a naložil nás. Docela fajn přístup. Hodil nás nedaleko centrálního autobusového nádraží a přesadil nás na taxík (tentokrát jsme si dal pozor na taxametr), který nás asi za 200 Kč odvezl do centra.
Večer jsme vyrazili na první velkou atrakci Bangkoku – Baiyoke Sky Tower, největší budovu thajského království (304 metrů). Nahoře mají otočnou vyhlídku, že které se nám nabízel úžasný výhled na celý Bangkok. Vstupenka vyšla asi na 300 Kč, ale v ceně byl také drink v baru v 82. patře. Jen samotný drink stojí normálně okolo 100 bathů, takže cenově to vycházelo docela přijatelně (a ten výhled k tomu vám dodával trochu pocit vyjímečnosti!). Vyhlídku rozhodně doporučuji navštívit v noci – sice se hůř fotí, ale všechno tak nějak vypadá lépe. Viděl jsem i fotky za dne a není to prostě ono. Pod hotelem je velké tržiště, kde se dá ledacos levně nakoupit a levně se tam najíte. Zbytek nejlíp poví fotky, kterých jsem udělal fakt hodně a nemohl jsem se vynadívat :).
Královský palác
Druhý den v noci nás čekal odlet, ale ještě bylo dost času prohlídnout si Královský palác (Grand Palace). Batohy jsme nechali na recepci hotelu (většinou vám je za pár bathů ochotně pohlídají) a vyrazili. Protože Královský palác je nejposvátnější místo v Thajsku, musí si ženy zahalit ramena a kolena a muži by měli mít dlouhé kalhoty. Za pár bathů jako zálohu vám rádi vypůjčí kalhoty či sukni a případně i něco na zahalení ramen, takže nemusíte mít strach, že byste se tam nedostali.
Palác je docela rozsáhlý ale ani tak nepojme ty davy turistů co se tam neustále hrnou. Posvátných chrámů je tam spousta a na hlavu sochu Buddhy narazíte na každém kroku. Ty spousty lidí ale z mého pohledu tak trochu znevažují posvátnost chrámu – všude si furt někdo dělá selfíčka, je tam docela hluk a vůbec tak nějak chybí ta atmosféra posvátnosti. Chrámy, které jsme viděli třeba v Ayutthaya se mi zdáli mnohem lepší. Naproti přes ulici je pak chrám Wat Pho, kde je slavná pozlacená socha ležícího Buddhy (má 46 metrů na délku). Atmosféru má stejně mizernou jako Královský palác, ale za návštěvu to stojí.
Vyrazili jsme zpátky do hotelu pro bágly a chystali se na letiště, ale nemohli jsme sehnat žádného taxíka. Jezdilo jich sice spousta, ale všechny plný. Byl bohužel pátek odpoledne a ještě k tomu pršelo, takže poptávka po taxících byla na naprosté špičce. Šli jsme směrem k hotelu, ale bylo to skoro 10 kilometrů, takže jsme věděli, že to nedojdeme a doufali jsme že chytneme taxíka cestou. První nám zastavil asi po hodině chůze, ale chtěl za cestu tolik, že jsem ho stejně poslal pryč (krom toho že si řekl nechutnou částku jsme neměli ani tolik hotovosti). Snad po dvou hodinách, potom co jsme se ztratili na dost divokém tržišti v čínské čtvrti, nám konečně zastavil taxikář. Na taxametr taky jet nechtěl, ale cena byla ještě rozumná. Museli jsme totiž ještě počítat s tím, že se dalším taxíkem potřebujeme dostat z hotelu na vlakovou stanici a zaplatit vlak. Hotovost nám postupně docházela a takže i kdybych v beznaději chtěl zaplatit částku, kterou si taxikář řekl, nemohl jsem. Mají to vymyšlený, jakmile se zvýší poptávka, na taxametr nikdo jezdit nebude. U hotelu nakonec na naši cenu zabral asi až 4. taxikář, a asi po 5 hodinách jsme se konečně dostali na vlak na letiště … V čínské čtvrti nás Bangkok málem pohltil (a co pohltí, to už nepustí) ale my se nedali a nakonec jsme se bezpečně dostali až domů :).
Vembloud blog 